Přečetl jsem knihu Dana Browna Počátek. Není to již obvyklý průvodce po památkách, když pomineme chrám Familia Sagrada v Barceloně. Ale je děsně ukecaná, než hrdina přejde chodbu, je to několik stránek.
Zápletka je zajímavá, řešení a závěr jsou strašné. Nesouhlas se závěrem.
Napadlo mě při čtení pár myšlenek, které s knihou ani tak nemusí souviset.
Chemie je plná berliček, typicky katalyzátory aby něco začalo fungovat, tedy si myslím, že chemické procesy málo chápeme. Chemický výzkum je nekončené zkoušení, míchání, mísení, taková alchymie, a čekáme, co z toho nakonec vyleze. A pokud dostaneme to, co potřebujeme, tak si to zdůvodníme nějakou teorií. Typicky hledání nových léků. A nebo to z knihy…
Teorie Vodum říká, že voda je univerzální rozpouštědlo, rozpustí časem vše, hory, železobeton, i sklo. Nakonec zůstane jen rovná klidná vodní hladina. Nemáte pocit, že pohled na klidnou volní hladinu uklidňuje? Je správný stav mysli, když je klidná (jako vodní hladina), bez vzteku?
Velký třesk či něco obdobného byl začátek zmatku, začal pohyb vesmíru. Ale jako voda nakonec vše rozpustí, i pohyb vesmíru se jednoho dne zastaví. A bude zase velký klid (Big Peace)
Leave a Reply