Rozhlasové vysílání ještě sloužilo lidem, rozhlas zaměstnával pouze sluch, dalo se při něm pracovat. Rozšíření televizního vysílání ale způsobilo a způsobuje katastrofu. Televizní vysílání zaměstnává nejen uši, ale i oči, při vysílání se nedá pracovat, tedy televizní vysílání nutí lidi nic nedělat, tedy u televize jen sedět, ležet.
Informační hodnota televizního vysílání se postupně změnila. Struktura vysílání začala být ve formě reklamy a původní programy začaly být součástí reklamy. Reklama byla a je na začátku pořadu, pak se začala objevovat zhruba každých 10 minut i ve vysílání pořadu. Tím se vysílání pořadu skoro zdvojnásobilo o ty reklamy, tedy pořad, co se dal dříve sledovat hodinu, nyní to bylo skoro dvě hodiny. Aby bylo možné vysílat reklamy co nejdříve po skončení pořadu, závěrečné titulky běží často v malém okně a na zbytku obrazovky již běží reklama. Majitelé autorských práv si stěžují, že titulky patří k filmu a že není možné je kombinovat s reklamou. Ani takové vysílání nestačilo, filmy se začínají vysílat zrychleně, a zrychlením vysíláním se ušetří další minuty, které je možné využít na další reklamy.
Obrazová informace předá více informací, proto se reklama rozšířila do obrazové televize. Problém je, že pokud je vysílaní plné negativní informace, vraždy, války, tak ji i více předá lidem.
Kdo si chce uchovat zdravý rozum, neměl by často sledovat televizi.
Leave a Reply