Jeden z „rekordů“ z roku 1964 vytvořil 17 letý americký student Randy Gardner a je 264 hodin, tedy přesně 11 dní. Pak byl pokus ukončen z obavy poškození zdraví či dokonce možnému úmrtí. Na konci pokusu byl v bdělém komatu, nespal, ale nevnímal, tedy jakoby nežil. Zpráva viz například ZDE. Podle zprávy ale během těch 11 dní občas spal, mikrospánkem v řádově vteřinách, aniž si toho sám všiml či by si všimli přihlížející. Tedy bylo by potřeba nějaké exaktní sledování, zda se nedostavil mikrospánek.
Guinessova kniha rekordů takové pokusy přestala zaznamenávat jako život ohrožující riziko.
Ono je to složitější, některá zvířata, například zajíc, spí pouze na jednou polovinou mozku, druhá je bdělá a hlídá nebezpečí. Je to spánek nebo ne?
Kdo nespí, riskuje život. „Lidé, spěte!“
Leave a Reply