Teorie fungování vesmíru
Velký třesk
Velký třesk = Big Bang je teorie, která říká, že vesmír vznikl velkým třeskem, viz Wikipedie. Vesmír se má rozepínat z nulového bodu v čase 0. Podle další teorie se vesmír roztáhne a po určité době se začne opět zmenšovat do nulového bodu.
Pokud by Velký třesk vznikl z nulového bodu, musel by se rozepínat stejnosměrně (homogenně). Což zjevně nedělá, stačí se podívat na oblohu, tedy buď nevznikl z nulového boudu, ale nulových bodů bylo více, nebo nějak došlo „k zamíchání“ stejnoměrně se rozepínající hmoty vesmíru. Ale čím by došlo ke změně drah částí rozepínajícího se vesmíru a srážkám jeho částic a tím formování hvězd a planet?
Velký třesk z nulového bodu odporuje fyzice a logice.
Teorie strun, viz Wikipedie, říká, že základní část hmoty na atomární úrovni jsou struny a různým kmitáním vznikají různé typy atomárních částic, různé typy hmoty.
Nově navržená Spinová teorie = Spin Theory
Spinová teorie vychází z toho, že vesmír je věčný, že vše již existuje, tedy jako existují věčně struny v teorii strun. Některé části vesmíru rotují, některé nerotují, pokud nerotují, jsou ve stavu pod bodem absolutní nuly (viz Wikipedie) = ve stavu klidu = stavu neexistence. Náš viditelný vesmír tvoří pouze rotující části, nerotující části jsou pro nás spíše neviditelné. Při rotaci se mohou vesmírná tělesa od sebe vzdalovat i přibližovat, tedy v tomto pohybu vesmírných těles je teorie Big Bang vlastně podmnožinou tato teorie. Rotovat mohou malé části vesmíru, rotuje i naše Země, naše slunce, naše Mléčná dráha, rotují galaxie a skupiny galaxií.
Začátek nějaké rotace v nějaké části vesmíru může tak vypadat jako Velký třesk, ale jde pouze o začátek rotace, kdy se mohou kosmické části vzdalovat i přibližovat, naše galaxie může být v části, kde se kosmické části právě vzdalují. Rotace a a pak může být i konec rotace, ale časové úseky jsou spíše delší, doba existence života na Zemi je bezvýznamnou částí z doby rotace.
Různá velikost rotace atomárních částí vytváří různé typy hmoty. Pokud nerotují atomární části, tak neexistuje ani hmota z nich tvořená. Rotací atomárních částí a následnou rotací hmoty vznikne čas týkající se té hmoty. Zastavením rotace se i zastaví čas týkající se té hmoty.
Na Zemi a kolem ní působí její magnetické pole. Známe i elektrické pole a elektromagnetické pole. A další je gravitace. Gravitace na rozdíl od magnetického pole působí na veškerou hmotu.
Můžeme předpokládat, že rotace atomárních částí, rotace hmoty, rotace planety, hvězdy, galaxie vytváří gravitační pole. Čím větší hmotnost, čím více rotujících částí, tím větší bude gravitační pole. Můžeme to přirovnat k rotujícímu elektrickému poli v generátoru střídavého proudu. Gravitační pole rotujících těles způsobí zvýšení gravitace u rotujícího tělesa a sníženou gravitací kolem něho. Do míst se sníženou gravitací se navzájem stahují sousední hmotná tělesa směrem k tělesu vytvářející svou rotací gravitační pole. Gravitační pole působí i jako elektrické či magnetické pole podle toho, co se na gravitačním poli podílí. Pokud se na poli podílí více atomární části, jde více o elektrické pole, pokud působí více rotace hmoty, tedy včetně hmotných atomárních částí, jde o magnetické pole. Gravitační pole je silné elektromagnetické pole vyvolané velkou rotací větších hmotných těles.
Pro představu, jenom Země sice rotuje zdánlivě pomalu, 1 × za den, ale má oběžnou rychlost na povrchu asi 464 metrů za vteřinu = 1670 km za hodinu, což je o něco více, než je rychlost zvuku, viz Wikipedie. Obdobně Země obíhá Slunce 1 × za rok, ale rychlostí asi 30 km/sec.
Aplikace spinové teorie
- Teorie relativity: Byl podniknut experiment nazývaný Hafeleův-Keatingův experiment, viz Wikipedie, kdy jednou hodiny cestovaly letadlem ve směru otáčení Země a podruhé proti směru otáčení Země. Byl zjištěn časový rozdíl odpovídající teorii relativity.
Pokud bychom provedli pokus podle spinové teorie, tak by při stejné trase záleželo na hmotnosti letadla, při pokusu s lehčím letadlem by byl rozdíl časový menší, s těžším letadlem by byl rozdíl větší.
Rychlost světla
Teorie relativity říká, že rychlost světla a obecně hmoty nemůže být větší než 300 000 km/sec. Ale teorie relativity již svým názvem říká, že vše je relativní, tak proč by rychlost světla také nemohla být relativní?
Rychlost světla (a jiných elektromagnetických vln, typicky radiových) může záviset na gravitaci, tedy na hmotnosti těles, kolem kterých světlo letí. Již je známo, že gravitace způsobuje „ohnutí“ dráhy světla. V naší Sluneční soustavě poblíž země je rychlost světla těch známých 300 000 km/sec.
Pokud nějaká vesmírná sonda (např. New Horizont) doletí na známý konec Sluneční soustavy, tak by i radiové signály měly od ní přicházet dříve (při zvětšení vzdálenosti od Slunce, jehož hmotnost tvoří zaokrouhleně skoro 100 % hmotnosti celé Sluneční soustavy = hmotnosti planet jsou proti hmotnosti Slunce „zanedbatelné“), než předpokládá teorie relativity. V jiné hvězdné soustavě (s jinou hmotností) se rychlost světla může měnit podle té hmotnosti.
Z toho pro astronomy vyplývá, že možná budou muset přepočítat všechny kosmické vzdálenosti.
Protože naše Sluneční soustava je na periférii naší galaxie Mléčná dráha, je tu málo hvězd a tedy rychlost světla by mohla být vyšší, než je ve středu galaxie, kde je hvězd více a světlo hvězdy tak více „brzdí“. Tedy hvězdy jsou možná blíže a jinde, než je vidíme a než zatím astronomové spočítali.
O kolik se světlo hmotností planet možná zbrzdí (určitě stejně jako se mění rychlost jiných kosmických těles) a jaká je ve skutečnosti vzdálenost hvězd od nás, jak vypadají souhvězdí po přepočítání vzdálenosti, to již nechám astronomům a fyzikům, co jsou za to placeni.
Pokud by světlo (či obecně hmota) nějakým způsobem překročilo v naší Sluneční soustavě rychlost 300 000 km/sec, přestalo by být pro nás pozorovatelné (letí „moc rychle“ a „uletělo“ by našemu pozorování) jako přestane být cokoliv pozorovatelné, pokud by se ocitlo za horizontem události v černé díře. Tedy rychlost světla může mít také svůj horizont události, můžeme jí nazvat 1. světelná rychlost Země či 4. kosmická rychlost pro Zemi, což je těch 300 000 km/sec.
Kosmické rychlosti
1. kosmická rychlost – minimální rychlost, při které hmotné těleso, které opustilo atmosféru Země nespadne na povrch Země – 7,911 km/sekundu
2. kosmická rychlost – minimální rychlost, při které hmotné těleso za hranicí atmosféry Země překoná přitažlivost Země – 11,19 km/sekundu
3. kosmická rychlost – minimální rychlost, při které hmotné těleso překoná přitažlivost Slunce, pokud letí ve směru rychlosti Země – 16,66 km/sekundu
Výpočty viz Astro.cz (pozor, ve výpočtu kruhové rychlosti je chybná konstanta, patří tam hmota Slunce, ne Země, ale výsledné číslo je správné)
