Může být šťastný jen hlupák?

Cituji z povídky Bohumila Dobrovolného Troxové:

Inteligence je tak nerozlučně spojena s věčnou nespokojeností.
…
Čím je takový tvor inteligentnější, tím víc ho trápí pochybnosti. Nebo obráceně, čím větší je hlupák, tím větší předpoklady má k šťastnému životu.

Není něco na tom, že šťastný může být jen hlupák, kterého žádné pochybnosti o něčem netrápí, protože si je neuvědomuje? Hlupák, který si neuvědomuje, že je hlupák a má pak o sobě vysoké mínění?
Někde jsem četl, že je to normální lidská vlastnost, protože kdyby člověk věděl, že je hloupý, že je nevzhledný, tak by se trápil. Takto žije v nevědomosti šťastně.